Senzory: Systematika

Klíčovým rozlišovacím kritériem senzorů je fyzikální princip přenosu primárního signálu. Většinu dnes běžně používaných snímačů lze rozdělit na dotykové nebo bezdotykové. Hmatové snímače získávají informace o poloze měřicího bodu dotykem měřeného objektu se snímacím prvkem, obvykle snímací koulí. Výslednou výchylku snímacího prvku lze určit elektricky nebo opticky. Optické snímače zjišťují polohu měřicího bodu odrazem světla od povrchu obrobku. U rentgenových tomografických snímačů proniká do oblasti objektu rentgenové záření a z rentgenových snímků se rekonstruuje trojrozměrná geometrie měřeného objektu. Ta se používá k určení polohy měřicích bodů.

Senzory mohou mít vlastní měřicí rozsah (měřicí senzory) nebo rozpoznávají pouze překročení prahové hodnoty (spínací senzory). Směr působení senzorů může být omezen na jednu nebo dvě souřadnicové osy (1D, 2D senzory) nebo může zahrnovat všechny tři osy (3D senzory). Měřené hodnoty neměřicích os jsou dány polohou senzoru (např. polohou měřicí osy středu koule u 1D senzorů nebo polohou roviny objektu u zpracování obrazu). Senzory mohou měřit jednotlivé body (bodové senzory), obrysy (liniové senzory) nebo plochy (plošné senzory).